Čas letí (kupodivu) jako voda. Už jsem v polovině pobytu, konečně. Pokusím se tedy sepsat zážitky z druhého týdnu v lázních.

Pondělí – čtvrtek: To samé jako každej den, ráno procedury, odpoledne pak zasloužené volno, které lze využít jedině tak, že buď zajdu ven (třeba do Hranic na skvělou pizzu „SA(N)TAN(A)“) nebo raději zůstanu pěkně v teple u počítače (práce). Po večeři můžu  jedině pokecat s pár „normálními lidmi“ o metalu/rocku…

Pátek: – Stále to samé jako celý týden. S tím rozdílem, že na víkend mám domluveny celkem 3 návštěvy (napřed nikdo a nejdnou chtějí přijet všeci). Navíc kamarád slavil svoje 19tiny. Skrz lázně to s ní oslavím dodatečně až přijedu :).

Sobota, neděle: Z původních 3 slíbených návštěv přijela pouze jedna (sobota), další bohužel nemohla (odloženo na pátek) a ta třetí byla odložena na sobotu (z důvodu velkého sněhu)… Neděli jsem strávil chozením a poznávám nedalekých Hranic.

---

—————————————————————————————————————————————————————–

Pár poznámek pod čarou

—————————————————————————————————————————————————————–

---

Problém jménem večeře – Za těch 14dní si nejsem stále schopen zvyknout na to, že večeře je v 5 odpoledne! Beru to prostě jako svačinku a ne jako večeři. Jsem prostě zvyklej večeřet mezi 19 – 22 hodinou. Mám sice druhé večeře, ale ten kousek chleba neberu jako večeři. Takže se stejně musím dojest z vlastních zásob

Ukecaný soused – Navíc, když se snažím něco stvořit (grafika, webdesign), mám sluchátka na max v uších a do toho stejně slyším, jak se spolubydlící (55 -60) rozčiluje u televize (převážně u zpráv), tak je to fakt děs. Navíc je to kardiak. Ach jo.

P.S. Vzhledem k tomu, že díky mému pobytu v lázních jsem přišel o 2 skvělé (metalové) akce v Prostějovském Apollu, tak jsem přesto nevěřil, že se najde něco, co mi to alespoň trochu vynahradí. O tom ale v příštím článku . Aneb když naděje umírá poslední .