28 dní uteklo jako voda. Nekonečný pobyt v lázních už je minulostí. Nyní sedím pěkně doma u svého stolního počítače, který zrovna prodávám a píšu tak z něj pravděpodobně poslední článek (snad se prodá co nejřív).

Vraťme se k mému pobytu v lázních. Celkové zhodnocení je (kupodivu) kladné.

Nabral jsem konečně sílu! Zatím to ovšem není to pravé ořechové, ale dávám tomu tak měsíc pilného cvičení (posilování) a budu zpět ve formě. Absence vrstevníků nebyla jediná věc, která mě tak trochu na/štvala. Dopomohl k tomu i jeden menší incident s jedním ze spolupacientů (následně lítání po doktorech a policajtech). Ale už je vše víceméně v pohodě. Konečně už sníh roztál a slunko se přestalo schovávat. Miluju jaro a ještě víc léto. Největší radost mám z teho, že konečně můžu sednou na kolo! Hned zítra jen koupím pláště, duše a můžu vyrazit! Jen musím dávat pozor na hrudník (nárazy a poranění).

Díky pravidelné stravě jsem přibral krásná 2 kila. I vlasy jsou o něco delší. Musím je zas ostříhat.

Za těch 28 dní šlapání, cvičení, nekonečného koupání, jezení , pití (mattoni), spaní, chození, mluvení, poslouchání (metalu) jsem zjistil i to, že ne vždy slovo kamarád znamená to, co označuje. A, že nošení košile není až tak hrozné (asi to bude tím, že mi došli všechny černé i barevné trička). Stále mě to nepřesvědčilo je nosit pravidelně!  Možná se ptáte co mám proti košilím? Nemám proti ním nic, jen je nerad nosím – možná to bude tím, že mají hodně knoflíků, možná to bude tím, že to je to prostě jen košile. Jsem zvyklej nosit trička a to mi stačí (zatím). Celý den na sobě nosit košilu má na mě neblahé vliv.

Máte-li zájem se podívat na pár mnou nafocených fotek z lázní, učiňte tak.